Hangul

Od 15. století, kdy byla korejská abeceda vynalezena, došlo k různým změnám v jejím zápisu. Nejvýraznější změnou je způsob zápisu znaků v blokové podobě. V minulosti se znaky psaly v řádkové podobě. To znesnadňovalo čtení a psaní, a proto byla vyvinuta bloková forma, aby bylo psaní snazší. Korejská abeceda se skládá z 24 písmen a píše se zleva doprava. Každé písmeno má svou vlastní hlásku, a když se spojí dohromady, tvoří slabiky. Existuje 14 souhlásek a 10 samohlásek. Souhlásky jsou ㄱ, ㄴ, ㄷ, ㄹ, ㅁ, ㅂ, ㅅ, ㅇ, ㅈ, ㅊ, ㅋ, ㅌ, ㅍ, ㅎ a samohlásky jsou ㅏ, ㅑ, ㅓ, ㅕ, ㅗ, ㅛ, ㅜ, ㅠ, ㅡ, ㅣ. Slabiku napíšete tak, že začnete souhláskou a pak přidáte samohlásku. Pokud je ve slabice více souhlásek, píší se dohromady. Například slovo "řeka" se píše jako 나무 (namu), které se skládá ze souhlásek 나 a 무 a samohlásky ㅜ. Kromě 24 písmen je zde také 11 složených písmen. Ta se skládají ze dvou nebo více základních písmen a používají se k vyjádření zvuků, které není možné vyjádřit pomocí základních písmen. Například ㄲ se skládá z ㄱ a ㄱ a používá se k vyjádření zvuku "kk". Korejskou abecedu není obtížné se naučit, a jakmile se naučíte číst a psát, budete schopni číst a psát korejská slova a věty.