Sogdština je písmo používané k zápisu sogdštiny, dnes již zaniklého východoíránského jazyka. Používalo se ve východní části Perské říše, na území dnešního Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a čínského Sin-ťiangu. Písmo je odvozeno z aramejské abecedy a používalo se od 2. století př. n. l. do 13. století n. l.. Předpokládá se, že bylo odvozeno z achaimenovského perského klínového písma, které se v Perské říši používalo od 6. století př. n. l. do 4. století n. l. Sogdská abeceda se skládá z dvaceti sedmi písmen, z nichž dvaadvacet jsou souhlásky a pět samohlásky. Souhlásky se dělí do tří skupin: labiály, dentály a veláry. Samohlásky jsou a, e, i, o a u. Sogdské písmo se píše zprava doleva. Každé písmeno má samostatnou podobu a mezi jednotlivými písmeny není žádná souvislost. Sogdštinou se mluvilo ve východní části Perské říše, na území dnešního Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a čínského Sin-ťiangu. Patřil mezi východoíránské jazyky, kam patří také paštunština a jazdština. Sogdština je známa z řady zdrojů, včetně nápisů, mincí a rukopisů. Největším souborem sogdijské literatury je Turfanská sbírka, která se skládá z více než osmdesáti rukopisů pocházejících z 9. až 13. století našeho letopočtu. Sogdská abeceda se používala k zápisu řady dalších jazyků, včetně perštiny, ujgurštiny a tibetštiny.