Lineární B

Lineární písmo B je slabičné písmo, které se používalo pro zápis mykénské řečtiny, nejstarší formy řečtiny. Toto písmo se používalo přibližně od 16. století př. n. l. do 11. století př. n. l. Je pojmenováno po svém vynálezci, tabulky s lineárním písmem B byly nalezeny v ruinách Mykén. Mykéňané si minojské písmo, které nazývali lineárním písmem A, přizpůsobili pro zápis svého jazyka. Toto nové písmo, které bylo nazváno lineární B, se používalo výhradně pro zápis mykénské řečtiny. Lineární znak B se skládá z přibližně 87 různých znaků, z nichž každý představuje slabiku. Znaky jsou uspořádány do mřížky, přičemž každý sloupec představuje jeden typ slabiky: První sloupec představuje počáteční souhlásky, druhý sloupec představuje samohlásky a třetí sloupec představuje koncové souhlásky. Existuje také několik speciálních znaků, které se používají pro interpunkci nebo k označení konce slova. Lineární písmo B se psalo zleva doprava, stejně jako většina ostatních písem. Na rozdíl od většiny ostatních písem se však lineární B nepsalo v souvislé řadě. Místo toho se psal v řadě samostatných bloků, přičemž každý blok představoval slovo nebo větu. Mykéňané používali lineární písmo B také k zápisu řady dalších jazyků, včetně etruštiny, luvijštiny a hattštiny. Převážná většina nalezených tabulek lineární B je však psána mykénskou řečtinou.