Srbština

Srbština je jihoslovanský jazyk, kterým mluví Srbové v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Chorvatsku a sousedních zemích. Je úředním jazykem Srbska a jedním ze tří úředních jazyků Bosny a Hercegoviny. Kromě toho je uznaným menšinovým jazykem v Černé Hoře, Chorvatsku, Severní Makedonii, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích. Srbština je standardizovaná varieta srbochorvatštiny, slovanského jazyka jihoslovanské podskupiny. Srbština je proto vzájemně srozumitelná se standardní chorvatštinou a bosenštinou. Stejně jako ostatní jihoslovanské jazyky má i srbština řadu dialektů. Základem standardní srbštiny je nejrozšířenější dialekt, štokovština, který je také základem standardní chorvatštiny, bosenštiny a černohorštiny. Název "srbský" jazyk je odvozen od jména Srbů, jihoslovanského národa, který se na Balkáně usadil v 6. nebo na počátku 7. století. Název Srbů je odvozen od jejich starobylého kmenového jména "Serboi" (množné číslo: Serbi). Srbský jazyk je úředním jazykem v Srbsku, spoluúředním v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře a uznaným menšinovým jazykem v Chorvatsku, Severní Makedonii, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích. Srbština je úředním jazykem Evropské unie. Srbština se píše cyrilicí nebo latinkou. Srbská cyrilice je adaptací cyrilice pro srbský jazyk, kterou v roce 1818 vytvořil srbský jazykovědec Vuk Karadžić. Srbská latinka je modifikací latinky a byla zavedena v roce 1868, rovněž Vukem Karadžićem. Srbština je fonetický jazyk s třiatřiceti souhláskami a sedmi samohláskami. Důraz je vždy na předposlední slabice. V srbštině existují tři rody (mužský, ženský a střední) a všechna podstatná jména, přídavná jména a zájmena mají gramatický rod. Srbština má dvě čísla (jednotné a množné). Srbština je jedním ze standardizačních jazyků Evropské unie. Srbština patří mezi slovanské jazyky. Mluví jí Srbové v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Chorvatsku a sousedních zemích. Srbština je úředním jazykem Srbska. Je jedním ze tří úředních jazyků Bosny a Hercegoviny. Srbština je také uznaným menšinovým jazykem v Černé Hoře, Chorvatsku, Severní Makedonii, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích. Název "srbský" jazyk je odvozen od jména Srbů, jihoslovanského národa, který se na Balkáně usadil v 6. nebo na počátku 7. století. Název Srbů je odvozen od jejich starobylého kmenového jména "Serboi" (množné číslo: Serbi). Srbský jazyk je úředním jazykem v Srbsku, spoluúředním v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře a uznaným menšinovým jazykem v Chorvatsku, Severní Makedonii, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích. Srbština je úředním jazykem Evropské unie. Srbština se píše cyrilicí nebo latinkou. Srbská cyrilice je adaptací cyrilice pro srbský jazyk, kterou v roce 1818 vytvořil srbský jazykovědec Vuk Karadžić. Srbská latinka je modifikací latinky a byla zavedena v roce 1868, rovněž Vukem Karadžićem. Srbština je fonetický jazyk s třiatřiceti souhláskami a sedmi samohláskami. Důraz je vždy na předposlední slabice. Srbština má tři rody (mužský, ženský a střední) a všechna podstatná jména, přídavná jména a zájmena mají gramatický rod. Srbština má dvě čísla (jednotné a množné). Srbština je jedním ze standardizačních jazyků Evropské unie.