Holandština (středověká)

Střední nizozemština je západogermánský jazyk, kterým se mluvilo ve středověku. Je předchůdcem moderní nizozemštiny. Střední nizozemštinou se mluvilo v Nízkých zemích, což jsou dnešní Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Mluvilo se jí také v některých částech Francie a Německa. První známé použití střední nizozemštiny se datuje do roku 1150. Ve Svaté říši římské se používala až do 13. století. Ve 14. století začalo používání střední nizozemštiny upadat, protože se začala více používat standardní nizozemština (což je dnešní moderní nizozemština). Střední nizozemština je germánský jazyk, který je úzce příbuzný se starou nizozemštinou, angličtinou a němčinou. Je považována za jeden ze tří hlavních západogermánských jazyků. Střední nizozemská literatura patří k nejstarším na světě. Zahrnuje díla, jako je báseň "Růže světa" z 12. století a "Alexandrova romance" ze 13. století. Střední nizozemština byla obchodním a vládním jazykem v Nízkých zemích. Byla také jazykem vědy a vzdělanosti. Ve střední nizozemštině bylo napsáno mnoho významných filozofických, teologických a právních děl. Úpadek střední nizozemštiny začal ve 14. století. V 16. století již tímto jazykem většina obyvatel Nízkých zemí nemluvila a nerozuměla mu. Někteří učenci a spisovatelé ji však používali až do 18. století. V současné době existuje pouze několik stovek mluvčích střední nizozemštiny. Většina z nich jsou starší lidé, kteří žijí v Nizozemsku.