Hmongština

Hmongština je jazyk, kterým mluví Hmongové v jižní Číně, Vietnamu, Laosu a Thajsku. Je členem jazykové rodiny Miao, která je součástí hmongské větve čínsko-tibetské jazykové rodiny. Hmongštinou mluví odhadem dva miliony lidí na celém světě. Hmongové mají v Číně dlouhou historii. Předpokládá se, že se přistěhovali ze severozápadní oblasti země přibližně před 2 000 lety. Hmongština byla ovlivněna čínštinou, ale není s ní vzájemně srozumitelná. Na počátku 20. století se mnoho Hmongů přestěhovalo do Vietnamu, Laosu a Thajska. Hmongština má řadu dialektů, které nejsou vzájemně srozumitelné. Tři hlavní dialekty jsou bílý hmongský jazyk, zelený hmongský jazyk a mong-lengský jazyk. Bílý hmong je nejrozšířenějším dialektem, jeho mluvčí se odhaduje na jeden milion. Je to dialekt používaný v hmongském písemnictví a v hmongském rozhlasovém a televizním vysílání. Zeleným hmongštinou se mluví ve Vietnamu, Laosu a Thajsku. Je to dialekt používaný při oslavách hmongského nového roku. Mong Leng se používá v Laosu a Thajsku. Hmongština je tónový jazyk se dvěma tóny: vysokým a nízkým. Píše se latinkou, kterou vyvinuli misionáři v 50. letech 20. století. Hmongština se od 50. let 20. století píše romanizovanou abecedou. Hmongové mají v Číně dlouhou historii. Předpokládá se, že se přistěhovali ze severozápadní oblasti země přibližně před 2 000 lety. Hmongština byla ovlivněna čínštinou, ale není s ní vzájemně srozumitelná. Na počátku 20. století se mnoho Hmongů přestěhovalo do Vietnamu, Laosu a Thajska. Hmongština má řadu dialektů, které nejsou vzájemně srozumitelné. Tři hlavní dialekty jsou bílý hmongský jazyk, zelený hmongský jazyk a mong-lengský jazyk. Bílý hmong je nejrozšířenějším dialektem, jeho mluvčí se odhaduje na jeden milion. Je to dialekt, který se používá v hmongském písemnictví a v hmongském rozhlasovém a televizním vysílání. Zeleným hmongštinou se mluví ve Vietnamu, Laosu a Thajsku. Je to dialekt používaný při oslavách hmongského nového roku. Mong Leng se používá v Laosu a Thajsku. Hmongština je tónový jazyk se dvěma tóny: vysokým a nízkým. Píše se latinkou, kterou vyvinuli misionáři v 50. letech 20. století.