Pahlavské knižní

Kniha Pahlaví je abeceda používaná k zápisu středoperského jazyka. Používala se od 3. století do 10. století našeho letopočtu. Abeceda je odvozena z avestánské abecedy. Knižní písmo pahlaví se používalo k zápisu různých středoperských dialektů a také k zápisu avestského jazyka. Písmo se píše zleva doprava. Každý znak představuje jeden foném. V abecedě je 26 písmen, která jsou všechna souhláskami. Všechny znaky jsou spojené a mezi slovy nejsou žádné mezery. Předpokládá se, že knižní písmo pahlaví vymyslel sásánovský perský král Šapúr I. (r. 241-272 n. l.). Abeceda byla hojně používána v sásánovském období (224-651 n. l.) a byla dokonce přijata zoroastriánským náboženstvím. Písmo se přestalo používat po dobytí Persie islámem v 7. století n. l. Zoroastriáni v Íránu a Indii jej však používali až do 20. století. Dnes se knižní písmo pahlaví používá převážně k dekorativním účelům. Lze ho vidět na starověkých stavbách a památkách i na některých moderních zoroastriánských textech.