Paňdžábština

Paňdžábština je desátým nejpoužívanějším jazykem na světě, mluví jí více než 130 milionů lidí. Je to rodný jazyk paňdžábského národa, etnické skupiny žijící v oblasti Paňdžábu v Pákistánu a Indii. Paňdžábština je jedním z 22 úředních jazyků Indie a je také jedním ze 13 regionálních jazyků Pákistánu. Paňdžábština patří do indoárijské větve indoevropské jazykové rodiny. Je úzce příbuzný s hindštinou a urdštinou, národními jazyky Indie a Pákistánu. Paňdžábština se píše písmem gurmukhi, které vzniklo v 16. století z písma landa. Paňdžábština má bohatou literární tradici, v písmu gurmukhi i šahmukhi jsou napsána básnická, prozaická i dramatická díla. První paňdžábská kniha byla vydána v roce 1469 a první paňdžábské noviny vyšly v roce 1882. Paňdžábština je tónový jazyk se dvěma hlavními dialekty: Dva hlavní jazyky mají dvě varianty: majhi a malwai. Majhi se používá v centrální části regionu Paňdžáb, zatímco malwai se používá v jižní části. Paňdžábština je velmi univerzální jazyk, který lze používat k různým účelům. Je jazykem živé paňdžábské kultury a používá se také v obchodě, školství a státní správě.