Kašmírština

Kašmírština je úředním jazykem státu Džammú a Kašmír a jedním z 22 indických jazyků. Je také jedním ze 106 jazyků uvedených v 8. seznamu indické ústavy. Kašmírštinou hovoří přibližně 12,5 milionu lidí, především v údolí Džammú a Kašmíru. Kašmírština patří do dardské skupiny indoárijských jazyků, kam patří také šina a khowar. Předpokládá se, že kašmírština se od ostatních dardských jazyků oddělila kolem 10. století. Kašmírština má bohatou literární tradici, kašmírští básníci píší v různých žánrech včetně milostné poezie, přírodní poezie, súfijské poezie a politické poezie. Nejstarší známou kašmírskou literaturou je Rádžatarangini, historie Kašmíru, kterou napsal Kalhana ve 12. století. Ve 14. století napsal Mirza Haider Dughlat Tarikh-i-Rashidi, historii Kašmíru od 13. století do své doby. V 16. století napsal Alí Akbar Chán Akbarnamu, dějiny mughalského císaře Akbara. Kašmírština byla dvorním jazykem kašmírského sultanátu a zůstala úředním jazykem kašmírského dvora až do 19. století. Ve 20. století byla kašmírština jazykem kašmírského údolí a mluvily jí všechny vrstvy společnosti. Po vypuknutí indicko-pákistánské války v roce 1947 však mnoho kašmírských hinduistů z údolí uprchlo a kašmírští pandité, kteří zůstali, byli často diskriminováni. V důsledku toho používání kašmírštiny pokleslo a mluvila jí především starší generace. V posledních letech však došlo k oživení zájmu o kašmírštinu, vyučuje se v ní na řadě škol a v kašmírštině vychází řada knih a novin. Roste také počet kašmírských literárních děl, a to jak v próze, tak v poezii.