Hornoněmčina (středověká)

Střední němčina (MHG, Mittelhochdeutsch, zkratka MD) je centrální německý dialekt, kterým se mluvilo ve vrcholném středověku. Konvenčně se datuje mezi roky 1050 a 1350 a vyvíjí se ze staré vrcholné němčiny do rané nové vrcholné němčiny. MHG je výjimkou v tom, že se vyvinula ze západogermánštiny do střední němčiny, je tedy jedním z mála západostředoněmeckých jazyků. MHG se vyznačuje řadou rysů, mezi něž patří zánik germánského umlautu, rozvoj silné znělosti ch a palatalizace velárních souhlásek. K dalším rysům patří používání stativní slovesné koncovky -e a zesílení slabých sloves. MHG se mluvilo ve Svaté říši římské, kterou tvořily německy mluvící oblasti střední Evropy. Říše nebyla zemí v moderním slova smyslu, ale spíše volným souborem států, z nichž mnohé byly pouze nominálně pod kontrolou císaře. V důsledku toho se dialekty MHG v jednotlivých oblastech značně lišily. Nejvýznamnějšími literárními díly MHG jsou díla Meistersingerů, skupiny básníků a hudebníků, kteří psali osobitým stylem, jenž částečně vycházel z MHG. K dalším významným dílům patří hrdinský epos Nibelungové (Nibelungenlied) a divadelní hry Hanse Sachse, slavného Meistersingera. Meistersingerové byli obzvláště důležití pro rozvoj moderního německého jazyka, protože jejich styl psaní pomohl jazyk standardizovat. MHG byl také jazykem prvního překladu Bible do němčiny, který byl dokončen v roce 1350. Úpadek MHG začal ve 13. století, kdy v Německu začal růst vliv jiných jazyků, například francouzštiny a italštiny. Ve 14. století již MHG nebyla dominantním jazykem německé literatury, i když se jí v některých oblastech mluvilo až do 16. století.