Maroko

Maroko je suverénní země v oblasti Maghrebu v severní Africe. Hlavním městem je Rabat a největším městem Casablanca. Mezi další velká města patří Marrákeš, Tanger, Salé, Fes, Meknes a Oujda. Maroko se rozkládá na ploše 710 850 km² a žije zde více než 37 milionů obyvatel. Úředními jazyky Maroka jsou arabština a berberština, hojně se zde mluví také francouzsky. Maroko je konstituční monarchií s voleným parlamentem. Marocký král má rozsáhlé výkonné a zákonodárné pravomoci, zejména v oblasti armády, zahraniční politiky a náboženských záležitostí. Výkonnou moc vykonává vláda, zatímco zákonodárná moc náleží jak vládě, tak oběma komorám parlamentu, Shromáždění zástupců a Shromáždění radních. Král může vydávat dekrety zvané dahiry, které mají sílu zákona. Vztahy Maroka se Západem byly v posledních letech napjaté kvůli problémům, jako je konflikt o Západní Saharu, terorismus a obavy o lidská práva. Maroko je členem Ligy arabských států, Unie pro Středomoří a Africké unie. Má pátou největší ekonomiku Afriky. Území dnešního Maroka je osídleno již od paleolitu, někdy mezi 190 000 a 90 000 lety př. n. l. Nedávná publikace může dokládat ještě dřívější dobu osídlení, neboť fosilie Homo sapiens objevené koncem 90. let 20. století poblíž pobřeží Atlantiku v oblasti Jebel Irhoud byly nedávno datovány do doby před 315 000 lety. V období svrchního paleolitu byl Maghreb úrodnější než dnes a připomínal spíše savanu než dnešní vyprahlou krajinu. Před dvaadvaceti tisíci lety vystřídala ateriánskou kulturu iberomaurská kultura, která sdílela podobnosti s iberskými kulturami. Byly naznačeny kosterní podobnosti mezi iberomaurskými pohřby "Mechta-Afalou" a evropskými kromaňonskými ostatky. Iberomaurskou kulturu vystřídala v Maroku kultura Beaker. Studie mitochondriální DNA odhalily, že potenciálním zdrojem kultury Beaker jsou Saamové ve Skandinávii. V různých obdobích ovládali tuto oblast Kartaginci, Římané a Vandalové. Několik berberských kmenů, například Mauri a Numidové, úspěšně odolávalo římské nadvládě. Římané rozdělili Mauretánii na Mauretania Caesariensis a Mauretania Tingitana. Později oblast dobyla Byzantská říše, Umajjovský chalífát a berberské dynastie Almohadů a Marinidů. Dynastie Idrisidů založila Fez v roce 789, zatímco dynastie Almoravidů založila Marrákeš v roce 1062. Almohadský chalífát si v letech 1147-1187 podmanil celou severní Afriku od Atlantiku až po Egypt. V letech 1244-1465 vládla v Maroku dynastie Marinidů. V letech 1549 až 1659 vládla zemi dynastie Saadíů a od roku 1667 až do současnosti Alaouité. V roce 1912 bylo Maroko rozděleno na francouzský a španělský protektorát s mezinárodní zónou v Tangeru. Protektorát spravoval francouzský generální rezident, zatímco španělskou zónu spravoval španělský guvernér. Maroko získalo nezávislost na Francii 2. března 1956. Od získání nezávislosti Maroka v roce 1956 zaznamenala země významný hospodářský růst a rozvoj. Maroko má relativně mladou populaci, více než 60 % obyvatel je mladších 30 let. Výrazně se také zvýšila míra gramotnosti, a to z 28 % v roce 1960 na 62 % v roce 2014. Důležitou součástí marocké ekonomiky je cestovní ruch, který každoročně navštíví více než 10 milionů turistů. Maroko je také oblíbenou destinací pro obchodní cestující, ročně jej navštíví více než 2 miliony obchodních návštěvníků. Podnebí v Maroku se liší v závislosti na lokalitě. Pobřežní oblasti mají středomořské podnebí, zatímco ve vnitrozemí a na jihu panuje spíše suché klima. V pohoří Atlas panuje mírnější podnebí s vydatnými srážkami v zimních měsících. Maroko je kulturně rozmanitá země s bohatou historií a jedinečnou směsicí arabských, berberských, afrických a evropských vlivů. V zemi se také nachází řada památek světového dědictví, například historické město Fez, medina v Marrákeši a lokalita Volubilis.