Gudžarátí

Gudžarátština je indoárijský jazyk, kterým se mluví v indickém státě Gudžarát. S více než 46 miliony mluvčích je 26. nejrozšířenějším jazykem na světě. Gudžarátština je jedním z dvaadvaceti úředních a čtrnácti regionálních jazyků Indie. Gudžarátština pochází ze staré gudžarátštiny (asi 1100-1500 n. l.). Střední gudžarátština (asi 1500-1800 n. l.) se vyvíjela od 15. století, po dynastiích Čaulukja a Solanki a po zavedení islámu. Moderní gudžarátština, známá také jako charí-bolí, se vyvíjela přibližně od roku 1800 n. l. Gudžarátské písmo je abugida, stejně jako všechny nagarské abugidy, a používá se k zápisu jazyků gudžarátština a kútština. Jedná se o variantu písma dévanágarí, která se liší tvarem některých písmen a zařazením řady dalších znaků. Gudžarátské písmo se používá k zápisu jazyků gudžarátština a kutchi. Nejstarší známé nápisy v gudžarátském písmu pocházejí z cca 9. století n. l. Nejstarší známý rukopis v gudžarátském písmu je zbožná báseň z roku 1411 n. l. Gudžarátština je jedním z dvaadvaceti úředních a čtrnácti regionálních jazyků Indie. Indická vláda oznámila svůj záměr zařadit gudžarátštinu do osmého seznamu indické ústavy, čímž by získala status "plánovaného jazyka". Gudžarátštinou se mluví v indických státech Gudžarát, Maháráštra, Rádžasthán, Madhjapradéš, Dadra a Nagar Haveli, Daman a Diu a svazových územích Dadra a Nagar Haveli a Daman a Diu. Mluví se jím také v Pákistánu, Bangladéši, na Fidži, v Keni, Malawi, na Mauriciu, v Ománu, Jihoafrické republice, Tanzanii, Ugandě, Spojených arabských emirátech, Velké Británii, USA a Zambii. Celkový počet mluvčích gudžarátštiny na světě se odhaduje na 46 až 55 milionů.