Ugaritština

Ugaritština je severozápadní semitský jazyk, který objevili francouzští archeologové v roce 1928 na místě starověkého města Ugarit. Jedná se o nejstarší doložený semitský jazyk, kterým se mluvilo v severní Levantě přibližně mezi lety 1500 př. n. l. a 1200 př. n. l.. Jazyk je doložen v klínopisných textech nalezených v Ugaritu a také v literatuře starověkého kanaánského náboženství. Ugaritština patří do kanaánské podskupiny severozápadních semitských jazyků. Je úzce příbuzná s ostatními kanaánskými jazyky, jako je hebrejština a féničtina. Je však vzdáleněji příbuzná s dalšími semitskými jazyky, jako je arabština a etiopština. Ugaritská abeceda je odvozena od protosinaitské abecedy, která je také předchůdcem fénické a řecké abecedy. První abecední text v ugaritštině byl objeven v roce 1928 a skládal se z 28 písmen. Ugaritština se používala jako písemný jazyk pro náboženské texty a také pro administrativní dokumenty a korespondenci. Většina dochovaných textů je náboženského charakteru a zahrnuje mýty, legendy, hymny a modlitby. Jazyk je známý používáním poetických prostředků, jako je paralelismus a opakování. Vyznačuje se také jedinečnou souhláskovou abecedou, která obsahuje několik písmen, jež se v jiných semitských jazycích nevyskytují. Ugaritštinou se již nemluví, ale měla významný vliv na jiné jazyky. Například ugaritské slovo pro "boha" 𐎜𐎚𐎗 je kořenem hebrejského slova pro "boha" אלהים.