Žemaitština

Samogitština je rodným jazykem Samogitů, podskupiny Litevců. Je to jeden z mála zbývajících litevských dialektů a mluví se jím v některých částech Litvy a Lotyšska. Žamotština má vlastní abecedu a není vzájemně srozumitelná s ostatními litevskými dialekty. Žamotňané jsou podskupinou Litevců, kteří obývají historickou oblast Žamotňanska v severní Litvě a části Lotyšska. Mluví žamojským dialektem litevštiny, který je jedním z mála zbývajících litevských dialektů. Žamotština není vzájemně srozumitelná s ostatními litevskými dialekty a má vlastní abecedu. Předpokládá se, že Žamotňané jsou potomky starověkých Kurů, baltského kmene. První zmínky o nich se objevují v historických pramenech ve 13. století. Historicky bylo Žamonsko samostatným knížectvím v rámci Litevského velkoknížectví a mělo vlastní dialekt litevštiny. V 19. století mluvilo sámským dialektem asi 1,5 milionu lidí. Dnes se odhaduje, že samojedštinou mluví asi 200 000 lidí, z nichž většina žije v Litvě. Malá menšina mluví žumavštinou také v Lotyšsku. Žamotské nářečí se vyznačuje řadou rysů, včetně charakteristického přízvuku, velkého počtu výpůjček z němčiny a lotyštiny a jedinečné slovní zásoby. Žamotština je také pozoruhodná tím, že používá historický litevský pádový systém. Žamojština je ohroženým jazykem. V Litvě jí mluví především starší lidé a nepředává se mladším generacím. V Lotyšsku je samogitština také na ústupu a jen málo dětí se ji učí. Žamojské nářečí je důležitou součástí kulturního dědictví Žamojců. V současné době se vyvíjí úsilí o zachování jazyka, včetně založení ústavu pro sametský jazyk a vytvoření učebnic sametského jazyka.