Norština

Norština je severogermánský jazyk, kterým se mluví hlavně v Norsku, kde je úředním jazykem. Spolu se švédštinou a dánštinou tvoří norština nářeční kontinuum více či méně vzájemně srozumitelných místních a regionálních variant; zejména některá norská a švédská nářečí jsou si velmi blízká. Tyto skandinávské jazyky spolu s faerštinou a islandštinou a některými zaniklými jazyky tvoří severogermánské jazyky. Faerština a islandština nejsou v mluvené podobě s norštinou vzájemně srozumitelné, protože se od nich kontinentální skandinávština odklonila. Podle zákona a vládní politiky jsou dvě oficiální formy spisovné norštiny: Bokmål (doslova "knižní jazyk") a Nynorsk (doslova "nová norština"). Za regulaci obou forem je zodpovědná oficiální Rada pro norský jazyk, která norsky mluvícím osobám doporučuje, aby si zvolily jednu z nich. Norština je podobná švédštině a dánštině, ale výslovnost je jednotnější a slovní zásoba byla výrazně ovlivněna dolnoněmčinou (západogermánský jazyk, kterým se mluví v nížinách severního Německa a východního Nizozemska). Norština byla také silně ovlivněna angličtinou, zejména v posledním století. V důsledku toho má bokmål výrazně větší vliv angličtiny než nynorsk. Norština je relativně mladý jazyk. Poprvé byla kodifikována na počátku 19. století a první norsky psané noviny vyšly až v roce 1811. Je však potomkem staré norštiny, jazyka, kterým mluvili Vikingové, a v průběhu své historie byla ovlivněna dánštinou, švédštinou a dolnoněmčinou.