Hornolužická srbština

Hornolužická srbština je jazyk, kterým mluví lužičtí Srbové v některých částech východního Německa. Je jedním ze dvou lužickosrbských jazyků, druhým je dolnolužická srbština. Hornolužická srbština se píše latinkou a mluví jí přibližně 1,5 milionu lidí. Předpokládá se, že lužičtí Srbové pocházejí z oblasti dnešního Polska a Ukrajiny. V 6. století se usadili v některých částech dnešního Německa. Předpokládá se, že hornolužická srbština se vyvinula z nářečí těchto osadníků. První písemná zmínka o hornolužické srbštině pochází ze 13. století. Používala se v náboženských textech a poezii. V 18. století byl vytvořen standardní hornolužickosrbský pravopis. Ten se používal ve školách a ve státních dokumentech. V průběhu 19. a 20. století počet mluvčích hornolužické srbštiny klesal. Bylo to způsobeno tím, že lužičtí Srbové byli nuceni mluvit německy. Ve 21. století dochází k oživení hornolužické srbštiny. Děje se tak díky úsilí organizací, jako je Domowina. Hornolužická srbština má tři nářečí: Lužická srbština, chotěbořská srbština a kamenická srbština. Lužická srbština je nejrozšířenějším a nejrozšířenějším nářečím. Je také základem standardní hornolužické srbštiny. Hornolužická srbština je germánský jazyk. To znamená, že je příbuzná s jazyky, jako je angličtina, nizozemština a němčina. Má však také vlivy slovanských jazyků, jako je polština a čeština. Hornolužická srbština je složitý jazyk. Má řadu rysů, které ji činí jedinečnou. Má například systém gramatického rodu. To znamená, že podstatná jména jsou klasifikována jako mužský, ženský nebo střední rod. Hornolužická srbština má také deklinační systém. Jedná se o proces změny tvaru slova, který ukazuje jeho gramatickou funkci. Hornolužická srbština je bohatý a zajímavý jazyk. Stojí za to, aby se ji naučil každý, kdo se zajímá o germánské nebo slovanské jazyky.