Gudžarátština

Gudžarátština je jedním z dvaadvaceti úředních a čtrnácti regionálních jazyků Indie. Gudžarátština je mateřským jazykem obyvatel Gudžarátu a druhým jazykem mnoha obyvatel sousedních států. Gudžarátština je součástí větší indoevropské jazykové rodiny. Je odvozena ze sanskrtu a má společné rysy s hindštinou, bengálštinou, maráthštinou a paňdžábštinou. Gudžarátština je s přibližně 46 miliony mluvčích 26. nejrozšířenějším jazykem na světě. Je úředním jazykem indického státu Gudžarát a svazových území Dadra a Nagar Haveli a Daman a Diu. Gudžarátštinou se mluví také v Pákistánu, Bangladéši, Jihoafrické republice, Velké Británii, Spojených státech, Ugandě a Zambii. Gudžarátské písmo je odvozeno od písma dévanágarí a patří do rodiny brahmických písem. Moderní gudžarátské písmo je modifikací písma dévanágarí a má třiatřicet písmen v abecedě. Gudžarátština je jazyk s levostranným větvením, což znamená, že vedlejší věty předcházejí větě hlavní. Pořadí slov v gudžarátštině je také pružné, což umožňuje mluvčím soustředit se na nejdůležitější informace ve větě. Gramatika gudžarátštiny je podobná gramatice ostatních indoárijských jazyků. Gudžarátština má tři rody (mužský, ženský a střední), dvě čísla (jednotné a množné) a osm pádů (nominativ, akuzativ, dativ, genitiv, lokál, vokativ, instrumentál a ablativ). Gudžarátština má bohatou literární tradici a pochází z ní některá z nejvýznamnějších děl indické literatury. Gudžarátština se používá také v oblasti vědy, techniky a medicíny.