Francouzština (stará)

Stará francouzština byla románským jazykem, kterým se ve Francii mluvilo od 9. do 14. století. Je potomkem latiny, kterou mluvili římští vojáci, kteří v 1. až 5. století okupovali Galii. Stará francouzština se od latiny začala odchylovat v průběhu 8. století a v 9. století už byla výrazně odlišným jazykem. V 9. a 10. století byla stará francouzština jazykem šlechty a vzdělaných vrstev, zatímco prostý lid nadále mluvil tehdejší vulgární latinou. V 11. století byla starofrancouzština dominantním jazykem severní Francie a ve 12. století se jí mluvilo v celé zemi. Svého vrcholu dosáhla stará francouzština ve 12. a 13. století, kdy byla jazykem dvora a literatury. V této době vznikly první francouzské romány a první francouzský epos Chanson de Roland. Ve 14. století však užívání staré francouzštiny upadalo. Stoletá válka mezi Anglií a Francií (1337-1453) vedla k anglické okupaci velké části Francie a jazyk anglického dvora se stal módním mezi francouzskou šlechtou. Kromě toho vedl vzestup středoevropských mocností, jako byla Svatá říše římská a Polské království, k úpadku francouzštiny jako jazyka mezinárodního významu. Do konce 14. století byla stará francouzština z velké části nahrazena tehdejší střední francouzštinou. V některých oblastech Francie, například v Normandii a Pikardii, se jí však mluvilo až do 17. století. Měla také významný vliv na vývoj francouzského jazyka, protože mnoho starofrancouzských slov a frází bylo převzato do střední a moderní francouzštiny.