Bengálština

Bangla, známá také pod svým koncovým jménem Bangla (বাংলা), je indoárijský jazyk, kterým mluví především Bengálci v jižní Asii. Je národním a úředním jazykem Bangladéše a druhým nejpoužívanějším jazykem v Indii. S celkovým počtem přibližně 220 milionů mluvčích je bengálština jedním z nejpoužívanějších jazyků na světě. Nejstaršími formami tohoto jazyka se mluvilo v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Bengálská literatura pochází ze 7. století našeho letopočtu. Čáryapády jsou nejstaršími příklady bengálské poezie. V 9. století n. l. začali bengálští gramatici sestavovat slovníky sanskrtu. V období střední bengálštiny se rozvíjela bengálská próza a světská poezie. Moderní bengálština je standardizovanou formou jazyka, který se vyvinul v pozdním středověku. Bengálština má bohatou literární tradici, která zahrnuje díla Rabindranatha Tagoreho, Kaziho Nazrula Islama a Michaela Madhusudana Dutta. Jako menšinový jazyk se používá také v několika dalších zemích, například v Pákistánu, Spojených státech, Velké Británii, Kanadě a Austrálii.