Starojihoarabské

Stará jihoarabština je mrtvý jazyk, který se používal ve starověké jižní Arábii. Je úzce příbuzný s dalšími starověkými jazyky, jako je sabejština, minajština a katabánština. Stará jihoarabština se psala jihoarabskou abecedou, která je úzce příbuzná starověké hebrejské abecedě. Tento jazyk se používal v královstvích Sába, Ma'in, Katabán a Hadhramaut. Starou jihoarabštinu známe z přibližně 2 000 nápisů, které byly nalezeny v Jemenu a Ománu. Nápisy jsou většinou na kameni nebo kovu a pocházejí z období od 8. století př. n. l. do 5. století n. l.. Tento jazyk se používal také v náboženských textech, například v Zaburu, což je svatá kniha království Sába. Staroarabština patří mezi semitské jazyky a předpokládá se, že je příbuzná se starověkými jazyky Levanty, jako je hebrejština, aramejština a féničtina.