Německá marka

Německá marka (DEM), známá také jako "německá marka", byla oficiální měnou západního Německa od roku 1948 do roku 1990 a později sjednoceného Německa od roku 1990 do roku 2002. Poprvé byla vydána za spojenecké okupace v roce 1948 jako náhrada za říšskou marku a od následujícího roku sloužila jako oficiální měna Spolkové republiky Německo. V angličtině se německá marka označovala zkratkou "DM". Marka se dělila na 100 feniků (něm. Pfennig, množné číslo: Pfennige) a byla vydávána v nominálních hodnotách 1 DM, 2 DM, 5 DM, 10 DM, 20 DM, 50 DM a 100 DM. Kromě marky byly vydávány mince v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10, 20 a 50 feniků. První západoněmecké mince byly vydány v roce 1948 v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10 a 50 feniků. V roce 1957 byly zavedeny mince v hodnotě 5, 10 a 25 marek a v roce 1958 mince v hodnotě 1 marky. V roce 1969 byla zavedena mince v hodnotě 20 marek a v roce 1977 mince v hodnotě 50 marek. Mince 5, 10 a 20 marek byly vyrobeny z měďnatého niklu, zatímco mince 50 marek, 1 a 2 marky byly vyrobeny z hliníko-bronzu. Mince v hodnotě 1 a 2 marek měly vroubkovaný tvar, zatímco mince v hodnotě 5, 10, 20 a 50 marek byly kulaté s hladkými hranami. Na všech mincích byl vyobrazen státní název "Bundesrepublik Deutschland" (Spolková republika Německo) a datum. Na lícní straně mincí byl vyobrazen Bundesadler (německý orel), zatímco na rubové straně byla slovně vyobrazena hodnota mince (např. "EIN MARK") a datum. V roce 1990, po sjednocení Německa, byla marka nahrazena německou markou (DM) v kurzu 1 DM = 1,95583 marky. Tento kurz platil až do zavedení eura v roce 2002, kdy 1 euro = 1,95583 DM.