Provensálština

Stará provensálština, známá také jako okcitánština, je románský jazyk, kterým se mluví v jižní Francii, Itálii a Španělsku. Je přímým potomkem latiny, a proto je příbuzná s francouzštinou, španělštinou a italštinou. Stará provensálština byla jazykem trubadúrů, a proto je považována za první literární románský jazyk. První písemné doklady staré provensálštiny pocházejí z 9. století, a to v podobě glos (poznámek) v latinských rukopisech. Ve 12. století se stala plnohodnotným jazykem, který se používal v různých literárních dílech, včetně chansons de geste (epických básní) a milostné poezie. Zlatým věkem staroprovinciální literatury bylo 12. a 13. století, kdy trubadúři jako Bernart de Ventadorn a Guiraut de Bornelh vytvořili svá slavná díla. Ve 14. století začala staroprovensálština upadat v důsledku nástupu francouzštiny jako jazyka literatury a šlechty. V některých oblastech se však jako mateřský jazyk používala až do 18. století. V současné době stále ještě existuje několik tisíc mluvčích okcitánštiny v jižní Francii, Itálii a Španělsku.