Nizozemština

Nizozemština je západogermánský jazyk, kterým mluví přibližně 23 milionů lidí jako prvním jazykem a 5 milionů lidí jako druhým jazykem, což je většina obyvatel Nizozemska a Belgie. Po angličtině a němčině je třetím nejrozšířenějším germánským jazykem. Historicky byla nizozemština obchodním a vládním jazykem v Nizozemské východní Indii (dnešní Indonésie) a mluvili jí také nizozemští osadníci v Jižní Africe. Dnes je nizozemština úředním jazykem Nizozemska, Belgie, Surinamu, Aruby, Sint Maartenu a Evropské unie. Je také úředním jazykem Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). Nizozemská gramatika je podobná gramatice ostatních germánských jazyků, ale má některé jedinečné rysy, jako je používání členu het (the) jako neutrálního rodového zájmena a používání slova er (there) jako zástupného podmětu. Nizozemská slovní zásoba obsahuje mnoho výpůjček z francouzštiny, němčiny a dalších jazyků. Nejstarší známé příklady nizozemštiny pocházejí z 9. století, kdy se jí mluvilo ve Franské říši. Jako samostatný jazyk vznikla nizozemština ve 12. století, kdy se jí mluvilo v hrabství Holandsko. Ve zlatém věku nizozemštiny (17. století) vznikla bohatá literatura v nizozemštině, včetně děl nizozemského dramatika Joosta van den Vondela a nizozemského básníka a teologa Jacoba Catse. V 19. století dosáhla nizozemská koloniální říše svého největšího rozsahu a nizozemština se stala jazykem holandské východní Indie. Po získání nezávislosti Indonésie v roce 1945 však začala nizozemština ve Východní Indii upadat. V Belgii mluví nizozemsky asi 60 % obyvatel, ale její význam rychle klesá ve prospěch francouzštiny. V provincii Flandry je však nizozemština stále dominantním jazykem. V Nizozemsku je nizozemština úředním jazykem, ale není jediným používaným jazykem. Kromě nizozemštiny se v provincii Frísko mluví také fríštinou. Na severu a východě Nizozemska se mluví také nízkosaskými dialekty.