Irština (středověká)

Střední irština je goidský jazyk, kterým se mluvilo v Irsku, Skotsku a na ostrově Man od 10. do 16. století. Patří do ostrovní keltské větve keltských jazyků. Moderní goidské jazyky - irština, skotská gaelština a manština - pocházejí ze střední irštiny. Středoirština je doložena v rozsáhlém souboru rukopisů, z nichž většina pochází z 12. až 14. století. Tyto rukopisy jsou většinou psány latinkou, i když několik z nich je psáno písmem ogham a několik cyrilicí. Většina rukopisů jsou právní texty, ačkoli se zde nachází i řada literárních textů. Irský text známý jako Lebor na hUidre (Kniha o krávě Dun) je nejstarším dochovaným rukopisem v jakémkoli goidelském jazyce. Pochází z počátku 12. století a je psán písmem ogham. Střední irština byla prvním keltským jazykem, který byl zapsán latinkou. Bylo to pravděpodobně proto, že většina obyvatelstva byla latinsky gramotná, a také proto, že většina dochovaných rukopisů jsou právní texty. Nejstaršími dochovanými příklady středoirské literatury jsou básně známé jako Ulsterský cyklus. Vznikly pravděpodobně koncem 12. nebo počátkem 13. století. Středoirština se používala až do 16. století, kdy ji postupně nahradila moderní irština.