Galicijština

Galicijština je jazyk, kterým se mluví v Galicii, autonomním společenství na severozápadě Španělska. Mluví se jím také v autonomních městech A Coruña a Lugo. Galicijština je spoluúředním jazykem Španělska a je uznána jako regionální nebo menšinový jazyk v Portugalsku, kde se jí mluví v severozápadním regionu Galicie. Galicijština je románský jazyk odvozený z latiny s vlivy keltských a germánských jazyků. Je považována za přechodný jazyk mezi portugalštinou a španělštinou. Galicijština a portugalština mají mnoho společných rysů, například používání předložky a (do) a koncovky -o/-a u podstatných jmen mužského/ ženského rodu. Existují však i významné rozdíly, například používání zájmena vostede (vy formálně) v galicijštině a zájmena tu (vy neformálně) v portugalštině. Galicijština má svou vlastní literaturu, přičemž nejdůležitější jsou středověké texty. Ve 12. století se stala populární galicijsko-portugalská lyrika, známá také jako cantigas de amigo. Tento básnický žánr se vyznačoval tématy lásky a přátelství. V 16. a 17. století nastal rozkvět galicijskojazyčné literatury, v níž působili spisovatelé jako Fray Martín Sarmiento a Vicente García de la Huerta. Ve 20. století zažila galicijskojazyčná literatura renesanci díky dílům Ramóna Cabanillase, Alfonsa Daniela Rodrígueze Castelaa a Manuela Murguíi. Tito spisovatelé se snažili svými díly propagovat galicijskou kulturu a jazyk. Galicijština je v současnosti jediným románským jazykem, kterým se ve Španělsku mluví, ale který nemá úřední status. V poslední době se však objevují snahy o propagaci a standardizaci tohoto jazyka. V roce 2007 byl založen Ústav galicijského jazyka, který má pomoci jazyk zachovat a propagovat. Galicijština je krásný jazyk s bohatou historií a kulturou. Pokud máte zájem dozvědět se o tomto jazyce více, na internetu a v knihovnách je k dispozici mnoho zdrojů.